Sušičky s konstantní teplotou jsou hlavně využívány v případech, kdy je vyžadováno přesné řízení teploty. Můžou udržovat poměrně stabilní teplotu uvnitř sušičky a zajistit tak kvalitu a účinek sušených objektů. Obecně existují dva typy sušiček s konstantní teplotou: typ s přirozeným prouděním a typ s nuceným prouděním. Sušička s přirozeným prouděním zajišťuje cirkulaci vzduchu prostřednictvím přirozené konvekce generované ohřevem topného elementu. Tato metoda nezpůsobuje rozfoukání drobných objektů proudem vzduchu, proto je vhodná pro sušení práškových látek, které se snadno rozptýlí. Využívá vztlaku vzniklého při ohřevu ke konvekci plynu a tím k rovnoměrnému rozložení teploty uvnitř sušičky. Sušička s nuceným prouděním naopak využívá ventilátor k cirkulaci tepla topného elementu. Ve srovnání s přirozeným prouděním je rozložení teploty uvnitř sušičky rovnoměrnější a díky stabilnímu proudu vzduchu je doba sušení obvykle kratší než u metody s přirozeným prouděním. Topný element sušičky s konstantní teplotou je klíčovou součástí pro dosažení efektu stálé teploty. Zpravidla využívá vysoce kvalitní topné materiály a je vybavena přesným systémem řízení teploty. Systém řízení teploty může kontrolovat aktuální teplotu uvnitř sušičky v reálném čase. Jakmile teplota odchýlí od nastavené hodnoty, automaticky upraví výkon topného elementu, aby byla teplota stabilizována. Maximální teplota sušičky s konstantní teplotou bývá obvykle nastavitelná mezi 200 až 300 stupni Celsia a přesnost regulace teploty může dosahovat velmi úzkého rozmezí. Kromě toho jsou sušičky s konstantní teplotou často vybaveny časovačem programu a funkcí ochrany proti přehřátí. Časovač umožňuje uživateli nastavit dobu sušení podle potřeby a funkce ochrany proti přehřátí může automaticky odpojit napájení zařízení, pokud teplota překročí nastavenou hodnotu kvůli poruše řídicího systému, a zajistit tak bezpečnost použití. Sušičky s konstantní teplotou a topnými komponentami se široce používají v rámci vědeckých experimentů, například pro sušení laboratorního skla, sušení experimentálních vzorků, ale také pro degazaci vzorků, vytvrzování a některé analýzy za konstantní teploty, jako je zkouška tepelné odolnosti nebo měření obsahu vlhkosti.